19. – 22. 11. Mistrovství Evropy v MMA
Na tomto Mistrovství Evropy jsem nastupovala ve váze do 56,7kg (125 Lbs). Ve váze nás bylo 9 a los mi k prvnímu zápasu přisoudil Finku. Byla to excelentní thaiboxerka a tak jsem se s ní chtěla dostat co nejdříve na zem. Nešlo tak, jak bych si představovala, ale v zápase jsem si zkusila snad vše, co jsem mohla. Páčila jsem 2x kotník, který jsem v těch chráničích prostě nemohla upáčit, pak jsem zkoušela škrcení, ale nemohla jsem to dotáhnout tak, aby se soupeřka vzdala… Nakonec jsem ale vyhrála po 3 kolech na body a postoupila tak do semifinále.
V semifinále jsem šla s Islanďankou a strategie byla podobná. Na začátku zápasu jsem se dostala na tělo, zabrala under hook, ale pak jsem udělala velkou chybu a šla na zem nesmyslným způsobem tak, že jsem se dostala do nevýhodné pozice. Soupeřka byla nade mnou a mě se nedařilo přes její rány vyescapovat pryč. Rány mi nijak moc nevadily, tak jsem si řekla, že první kolo už mám stejně prohrané, takže musím vydržet a nandat jí to ve druhém kole. Těsně před koncem prvního kola se mi podařilo se otočit na břicho, což jsem považovala za super nápad, nicméně rozhodčí to viděl jinak a po cca 4 vteřinách na břiše zápas ukončil. Zbývalo 11 vteřin do konce kola a ani já ani trenéři jsme jeho rozhodnutí nepochopili… Vyletěla jsem, vyndala si zuby a nechápavě se tázala, co se děje… Mě nic nebylo, ani škrábanec, ani modřina, natož nějaké zranění či jeho vidina. Rozhodčí to ale viděl jinak. Byl to nováček, který se teprve před 3 měsíci na rozhodčího školil… Chtěli jsme podat protest, ale nakonec jsme ho nepodali a nedělali si zle.. Byla to škoda, protože věřím, že druhé kolo by bylo úplně o něčem jiném.. a i kdybych nakonec prohrála, bylo by to po zásluze, ne takhle… Tímto rozhodnutím jsem přišla o postup do finále a soutěž pro mne skončila.
Takže z Mistrovství Evropy v Birminghamu jsem si odvezla bronzovou medaili.